Červenec 2011

Jedno je se zamilovat, to druhé se z toho nezbláznit.

21. července 2011 v 20:20 | Cukřík |  →About Me
Ano, ano, jak napovídá nadpis, v posledních dnech se poybuju na hranici normálu a šílenství.

Láska. Pch. Poslední tejden, no, když počítám i dobu na MK, tak dva týdny, tohle slovo převaluju v puse a...teď už má hořkou příchuť.

Byla jsem ŠÍLENĚ HLOUPÁ, že jsem to dovolila, že jsem svému srdci dovolila zase cítit onen pověstný a nepopsatelný pocit. Protože...jsem typ člověka, který, když je zamilovaný, tak nevidí a neslyší...a dělá šílený chyby.

Co se kvůli tomu stalo a děje?
- Za týden, co jsem doma, jsem nechutně ztloustla. Vykašlala sem se na pohyb(teda částečně), začla sem jíst víc( i když samý, prakticky zdravý věci) a teď se potýkám se strašně nakynutýma bokama a špekama na zádech...nevím, co mám dělat...všechno mě to šíleně bolí a mám prkaticky furt nutkání brečet...ale já se NECHCI litovat, ale...já sem tak zoufalá, že mi pomáhaj jen ty slzy...
- Pohádala sem se s kámoškama, protože...protože prej na ně seru, myslim jenom na sebe a na něho a bla bla bla...mrzí mě to, ale jsem v takový agónii, že nemám sílu jim něco vysvětlovat..to radši budu bez ničeho...bez přátel...

Pan V. (říkejme mu tak) se mi ani neozval...sice jsme si 2x psali na FB, ale...vždy jsem napsal aprvní já...a to si ještě dal na zeď odkaz na stránku "Srdci neporučíš"....nebylo by to divný, kdyby tam něco takovýho předtím měl...ale on byl předtím prakticky facebookovsky mrtvej... nebo hlasoval v anektě "Vztah, nebo úlet?" pro "vztah". A pak také lajknul stránku "Nesnáším loučení"...

Den před odletem se mezi náma udály věci po tkerých jsem si byla na 95% jistá, že...že to bude pokračovat a hned třeba dva dny po návratu do ČR spolu někam půjdem - je totiž, jako na potvoru, ze stejného města jako já... Ale...on vůbec nic...

První dny jsem z toho byla fakt...fakt docela v háji...teď, když už je to týden a den jsem se s tím trochu smířila, ale....ale furt se mi chce brečet při pomyšlení na něj...na jeho dotyky...hlas...gesta...oči...

Další věc...jednou, když sme se něják bavili o nás dvou, tak mi náznakem řekl, že je v tomhle směru stydlivej...ve směru oslovit holku...nechápu to, protože...on se opravdu nemá za co stydět...o to...o to je to teď horší...fajn, kdybych měla něco začít já, jenže...jenže já nedokážu poznat hranici, kdy ho kamarádsky popoháním a kdy ho už očividně uháním...

Prostě...nepochopim, proč nemůžeme být aspon kamarádi....s M., který je také ze stejného města, jsem hned v Pátek po příjezdu byla venku...tak...proč to tak nemůže být i s V.?

Proč to všechno dělal na MK, když teď se chová, jako kdyby mě neznal...pro pobavení? Proč teda kamarádce říkal, že se mu líbim...proč mi vezl k autobusu kufr...proč vstával v 6, když mohl spát do 8?( byl jiný let, než já..)

Nevím, co dělat. Nejhorší je, že...že mi ani nikdo nedokáže poradit...

Mám opět zlomené srdce...a zatraceně to bolí...

Mám i myšlenky, že e totálně vykašlu na hubnutí...proč taky? Nemám se komu líbit...vlastně se ani nedivím, že mě V. nechce, když jsem tak tlustá...
Proč jsem na tomhle světě? Co to má všechno za smysl? Nejsem s člověkem, kterého miluji, jsem ošklivá, tlustá, navíc mě naši začali tlačit na jinou střední, než chci a...kolikrát si říkám, že by mě, i lidem kolem mě bylo líp, kdybych tu nebyla...

Prosím, neodsuzujte mě za tenhle článek, jako že se jenom lituji...já to ze sebe všechno potřebovala dostat....a...jinej způsob než blog nemám...


Po měsíci

15. července 2011 v 6:59 | Cukřík
Zpátky z MK. Z nejúžasnějšími pocity, zážitky,.... Byla to prostě ta nejlepší akce, kterou jsem kdy v životě zažila...a ačkoliv jsou tam lidi z celé republiky, poznala jsem i dva skvělé kluky, kteří jsou ze stejného města, jako jsem já...Až...až na to, že jsem se do jednoho šíleně zamilovala a pár věcí s ním na MK prožila, a byly to takové věci, že mi přišlo, že to pokračovat BUDE... ale...ale po 2 dnech, co jsme doma, se mi ani neozval, narozdíl od toho druhého, se kterým jdu dneska do kina...prostě...ničí mě to a netuším, co mám dělat...asi budu muset zase čekat 2 roky, než to odezní...jako to bylo s bývalým...

Můj zdravotní stav? Je o MNOHEM lepší než před MK ( ještě aby ne, když je to ozdravný pobyt) - atopák se mi opravdu hodně zredukoval, alergické projevy zmizely, ZHUBLA sem pod svojí magickou hranici 71kg. Na vstupní prohlídce jsem měla 72,5, na výstupní 70,5. Dnes ráno na své váze 70,3. Modlim se, aby už to konečně šlo dolů. Díky MK jsem začala jíst větí porce a teď, když už jsem doma, v tom pokračuji, jen zdravým jídlem.
Také jsem si měřla míry krejčovským metrem a skutečně mám v půrměru o 4cm všude méně....

Ale...nejhorší je, že při psaní tohodle článku bych...měla pociťovat radost z toho, co jsem dokázala...Jenže...já z tohodle všeho ani radost nemám...jsem opět zaslepená nešťastnou láskou a nevím jak pokračovat...