Všechno jde do háje, ne že ne.

26. května 2011 v 19:17 | Cukřík |  →About Me
Další...depresivní článek?
Ano, z názvu ej to celekm patrné...

V posledních dnech je moje nejčastější věta :" Já už nemůžu." popř. :" Já to nedokážu." Upřímně? Už nemůžu. Už mě sakra nebaví věčnej návrat váhy, věčný trápení s pár sousty jídla navíc...už to prostě nedávám.
Stresuju se kvůli tomu. Fakt docela hodně. Zrovna teď mi kamarádka připoměla, jak jsem bývala...vysmátá osoba...Já jsem se smála opravdu každé sebemenší kravině, kraviny sama vymejšlela, dělala. Od tý doby, co jsem začala hubnout mě to tak něják postupně přešlo. Takový ty záchvaty smíchu, že brečíte, nemůžete se nadechnout...to už jsem hodně dlouho nezažila. Vlastně jo. V úterý na hudebce...ale to bylo opravdu po dlouhé době...ale i když si na to vzpomenu, musím se tomu pořád smát :)
Začínám panikařit. Příští týden je začátek června a já? Pořád jak hnusná koule oplácaná pláty tuku, na který se mi hnusí šahat...jsem prase, že jím. Ošklivým se sama sobě. Ale když mám potravu na dosah tohle myšlení se mi přepne na " najez se, dokud můžeš a pokuď možno, tak do zásoby"...>_<.
Naši mi sice říkají, že jsem prý ZHUBLA. EHM. NENÍ to pravda. Ztloustla jsem. Cejtím to na sobě. Bože, proč já?

Vsuvka - teď mi moje "milovaná" matinka přinesla článek, prý že je o Mořským Koníkovi. Já jak debil na něj se zájmem kouknu a titulek : "Tvaroh jede k moři!".....Asi jí akt praštim...

Ranní váha? Odporných, tučných, vyžraných, nevysprotovaných 72,6kg....jsem to největší prase pod sluncem...

Já už opravdu netuším, co dělat. I když mi to chytré články na internetu rozmlouvají, od zítřka držím částečnou hladovku...Protože mě nezabírá vážně nic.

DO MK 25 DNÍ. TO JE V PRDELI. SAKRA.

Přemejšlím, že...co udělat pro to, abych tam nebyla nešťastná. Bojím se jako nikdy...jako ničeho jinýho...

Dneska jsem byla ve fitku na Bodybalancu, byla hodinu se psem venku(7km) a teď ještě MUSÍM cvičit aerobik...jedla jsem moc...Stydím se za sebe...tak strašně moc...

Navíc jsem začla bejt něják nachcípaná a to o víkendu jedu do Prahy koncertovat...vážně super.

Nevím co mám dělat.
Přiznávám si, že jsem zoufalá.
STRAŠNĚ se bojim toho, co bude.
Jsem závislá na práškách.
Jsem závislá na jídle (?????)
Neumim se ovládat a mám málo pevnou vůli.
Málo cvičím.
Mám špatný známky (vycházej mi 4 dvojyk, což je slušně řečeno v háji)
Hádam se s našima a ty hádky mě příšerně rozhazujou, že se pak rozbrečím kvůli sebemenší kravině.

Zkráceně : NEVÍM co bude dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ThinLuc* ThinLuc* | Web | 26. května 2011 v 20:20 | Reagovat

seber se, do mk skoro 4 týdny, mužeš se dostat se snahou i na 68. Jde o to chtít, chtít jí za svým cílem, nestresovat se tolik z toho, ale když uvidíš čokoládu nebo tak, říct si. Stojí mi to za to ? STOJÍ ? nestojí /!!!
JÁ měla vždycky skoro samý a teď díky jedné prof. co už odešlá mám 3, s tím nic neuděláš,někdy to prostě nevyjde.

2 lamylucy lamylucy | Web | 27. května 2011 v 7:07 | Reagovat

Samý negativa :( Holka, ty prostě potřebuješ psychiatra, tohle není v pořádku :(
Přece stojí za to ŽÍT!
Život není hubnutí!
Pravý život se musí užít, kamarádky, oslavy, párty, zábava, chození ven ... a nééé 5h denně cvičit kvůli jednomu kousku štrůdlu.
Doufám, že to nevyzní hnusně. Jen se prostě musíš překonat a začít žít. Zdravou stravu můžeš udržovat a i hubnout, jen to potrvá trochu dýl ... ale třeba já jsem schopná za to tu cenu zaplatit, i když si na váhu stěžuju...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama